Začala jsem křičet a vrtět sebou... To ale nepomohlo,spíše naopak. Řev ukázal,že
mám roubík a vrcení poodhalilo pouta na mých rukou. Chtělo se mi brečet,nebo
omdlít... Někteří lidé se smáli,jiní nevěděli co mají dělat stejně jako já a
jiní se smáli mému neštěstí... mezi nimi byl i můj kamarád, který mě do tohoto
dotal. Měla jsem sucho v krku, kosile byla mokra od potu a já padala do mdlob...
Kamarád mě chytil. Pak si už jen pamatuji,jak mi před skupinou lídí sundavá
roubík a pouta. Cítila jsem se tak ponížená,jak jen to šlo... Zvedla jsem se a
utíkala za
smíchu lidí na dámskou toaletu...