zavřela jsem se v jedné z kabinek a začala
jsem brečet... Nevím,jak dlouo jsem tam byla,ale dost dlouho nato,aby odešel,jak
dav
"čumilů", kteří si libovali v mém neštěstí,tak můj exkamarád,kterého nechci už
nikdy vidět. Takže mé cestě domů bránila jen mokrá košile od potu a mokrý
rozkrok od blíže nespecifikované tekutiny. byla jsem asi rudá jako rajče,když
jsem jela domů tramvají,ve které si na mě znovu lidé ukazovali,jelikož bylo
vidět,že jsem se udělala...o mně