PENÍZE

Zase, zase to na nej tak prislo: sotva snedl nekolik lzic jídla, udelalo se mu tezko a nevolno a celo mu zvlhlo potem mdloby. Musel nechat obeda a oprel hlavu o dlane, zaryte uhýbaje okázalým starostem paní bytné. Konecne odesla vzdychajíc, i ulehl na pohovku, aby si odpocinul, to jest, aby s hruzou a pozorností naslouchal trýznivým hlasum svého tela. Mrákoty jeste nepominuly, zdálo se mu, ze v nem kamení zaludek, srdce mu tlouklo rychle a nepravidelne; byl tak vysílen, ze i v leze ho zaléval pot. Ach, kdyby mohl usnouti !
Za hodinu zaklepala bytná; nesla mu telegram. Otevrel jej ulekán; cetl: „19. 10. 7 h. + 34 prijedu vecer ruza.“ Naprosto nechápal, co to znamená; vstal s hlavou zmotanou a znovu cetl císla a slova, az konecne pochopil: to telegrafuje Ruzena, vdaná sestra; prijede dnes vecer, mám jí patrne prijít naproti. Snad jede nakupovat; a tu se rozmrzel na zenskou splasenost a bezohlednost, která pro nic za nic cloveka vyrusí. Nyní precházel po pokoji a zlobil se, ze má zkazený vecer. Myslil na to, jak by lezel na své vecné pohovce vedle duverne bzucící lampy a mel v ruce knízku; bývaly to chvíle tezké a predlouhé, ale ted, buhví proc, mu pripadaly obzvlást lákavé, plné moudrostí a míru. Ztracený vecer. Konec pokoje. Pln detinské a vypocítavé horkosti rozskubal nestastný telegram na kousky.