...

Tudy s ní chodíval dolů a k řece. Bála se ně¬kterých domů a nikdy neřekla, proč; bála se lidí a zlých psů, studní s okovy, mostů, žebráků a koní; bála se řeky a strojů. Při každém zá¬chvěvu bázně sevřela ruku svého otce, a on od¬povídal silným stiskem ochrany: Neboj se, jsem tu. Tudy s ní chodíval lesní procházkou, kutálel šišky po svahu a nutil se do žertu; to dítě se nikdy na nic neptalo. Každý je znal: on, vážný otec, tlustý, skloněný a starostlivý; ona, ne¬hezky nastrojené šestileté děvčátko světlých vlasů a hubených líček. Děti za ní křičely „ne¬domrlá“; tu on zrudl, trpěl a chodil pak ža¬lovat rodičům. To- byly jejich procházky.