Monday, June 07, 2010

kniha - Predátor betonová džungle

Carr sledoval Schaefera, jak klopýtá chodbou směrem ke schodišti a divoce se rozhlíží.
„Je tady!“ zařval Schaefer znova. „Pojď ven, abychom tě viděli, ty bastarde!“
Nic tam nebylo. Alespoň Carr nic neviděl. Schaefer řval a držel se za krk, ale nikdo jiný tam nebyl.
To musí být další stupidní policajtský trik, rozhodl se Carr po chvíli počátečního zmatení, a on jim na to rozhodně neskočí. Vyskočil na nohy a sebral svoji brokovnici.
„Jo, jasně že je, Schaefere,“ prohodil, když procházel sprškou vody, aby mohl lépe zamířit na svého protivníka. „Je tady, tam, všude. Show skončila, svině-řekni pa pa!“
Schaefer pohlédl do hlavně pušky, na Carrův prst blížící se ke spoušti a na Carrovu šklebící se, šílenou tvář - a na vodopád za ním, vodu crčící z děravých trubek a na modré jiskření a praskání rámující známý obrys. Pokusil se Carra varovat, ale jako by mu něco uvízlo v krku.
A ten bastard se mu přece právě chystal vystřelit mozek z hlavy - proč ho varovat?
A pak už bylo jakékoliv varování zbytečné, protože vetřelec se náhle zmaterializoval, jeho kamufláž najednou přestala fungovat. Příšera uchopila jedním pařátem plným drápů Carra zezadu za krk.
„Ta voda...,“ pronesl Schaefer, kterému se vrátila řeč. „Ježíši, ta voda musela něco zkratovat.“
Příšera zvedla vůdce gangu lehce do vzduchu; brokovnice vystřelila a Schaefer uskočil, výstřel šel stejně jako ten varovný vysoko do stropu.
„Co to, k čertu...!“ podařilo se ze sebe Carrovi vypravit. Kroutil se ve vetřelcově sevření a snažil se na něj podívat. Snažil se zjistit, co ho drží za krk ve vzduchu, jako by nevážil víc než kočka.
„To zabilo tvé chlapce, Carre,“ vykřikl Schaefer. „Ti zatracení bastardi mě od té doby všude sledují. Ty je vůbec nezajímáš - tví muži pro ně byli jen trofeje!“
„Jo? Užij si tohle, chcípáku!“ zařval Carr, zatímco sebou mrskal. Plivl a podařilo se mu zasáhnout spodní okraj vetřelcovy kovové masky.
„Řekni pa-pa,“ odpověděla příšera Carrovým hlasem. Zvedla druhou ruku a položila ji na temeno Carrovy hlavy. Chystala se otočit.
Schaefer se rozhlédl kolem a spatřil svoji pohozenou zbraň. Skočil po ní a vykřikl: „Ještě ne, kámo!“
Chytil pušku jako hůl a udeřil jí příšeru ze strany do hlavy.
Příšera byla překvapená, ale zjevně nezraněná. Odhodila Carra stranou a pohlédla na Schaefera.
Zařízení na jejím rameni zvedlo hlaveň a pootočilo se. Schaefer skočil stranou a modrobílá ohnivá koule udělala do zdi díru o průměru dvou stop.
Schaefer se převalil, pozvedl brokovnici a zjistil, že hlaveň je ohnutá a zbraň je k ničemu - asi zasáhl vetřelce tvrději, než si myslel.
Úder, který dokázal ohnout hlaveň brokovnice, by každého člověka okamžitě zabil.
No, jak řekl Carrovi, tihle vetřelci byli horší než lidé - a o hodně tvrdší.
Schaefer se z brokovnice neodvažoval vystřelit; pravděpodobně by mu explodovala do obličeje. Odhodil ji pryč a pohlédl na lovce z vesmíru.
Jeho výraz byl schovaný za kovovou maskou; nemohl rozlišit, jestli je rozzlobený, vystrašený, pobavený nebo jen znuděný - i kdyby viděl jeho tvář, jak by dokázal číst v jejích nelidských tvarech, v těch ústech s vrstvami kusadel?
Hadovité copánky, nebo co to bylo, mu spadaly na ramena; paprskomet nebo laserový kanón, prostě ta věc na vetřelcově rameni mířila Schaeferovi přímo do tváře.
Nevystřelila.
Místo toho zvedl vetřelec jednu paži a pár zubatých čepelí připevněných k zápěstí najednou vyjel dopředu, až přesahoval vetřelcovu zatnutou pěst.
Schaefer již takové čepele viděl na paži monstra, které zabil v džungli, a útočnících, kteří srovnali se zemí Escheverův tábor.
Jediný švih dokázal člověku roztrhnout krk nebo otevřít hrudník.
Tenhle bastard ho nezastřelil, protože si to s ním chce vyřídit ručně - další mačistická mano a mano blbost.
A tentokrát Schaefer nemohl utéct nebo se schovat a neměl v záloze žádné překvapení; bude muset bojovat podle podmínek toho bastarda.
Což znamenalo smrt.
No, věděl, že to jednou musí přijít.
„Tak pojď“ řekl Schaefer a přikrčil se. „Na tohle jsi přece čekal, že jo? Máš šanci dostat vraha tvého kamaráda. Dostat jednoho z těch drsných. Tak dělej -skončí to!“

Labels: