Predátor-betonová džungle

Rasche z Park Avenue sledoval helikoptéru přistávající na budově MetLife se vzteklou bezmocí; ten zatracený vrtulník přiletěl dříve! Bylo jen pět čtyřicet pět!
Snažil se sem dostat včas, byl chycen v zácpě, prošel peklem, když se pokoušel zaparkovat, a když sem dorazil s desetiminutovým předstihem, vrtulník tu už byl!
Nebyl čas na jemné triky. Plánoval, že se vplíží nahoru se skrytou zbraní a možná si vezme rukojmí nebo tak něco, ale teď na něco tak komplikovaného již nezbýval čas. Zvolil přímý postup - ze své sbírky v nákladovém prostoru dodávky si vybral automatickou pušku, přes rameno si pověsil pás s náboji a vydal se k budově.
Vešel dovnitř severním vchodem směrem od Grand Central. Pušku měl připravenou ke střelbě. Když probíhal halou, odcházející zaměstnanci se mu klidili z cesty.
Dveře výtahu se otevřely a Rasche namířil do kabinky.
„Policie,“ zařval, „všichni ven! Tohle je poplach!“
Vyděšení obchodníci ho urychleně poslechli a za chvíli měl Rasche celý výtah pro sebe a jel vzhůru.
Za pět minut vrazil s křikem na střechu. „Tak dobře, zahoďte...“
Pak spatřil Schaefera, jak tam stojí s M-16 v ruce a hlídá půl tuctu odzbrojených mužů s rukama na hlavách.
„.. .je,“ dokončil nepřesvědčivě.
„Ježíši, Rasche,“ prohlásil Schaefer, „kde jsi, sakra, byl?“
Rasche se na něj naštvaně podíval, ale pak se usmál.
„Zdržel jsem se v zácpě, Schaefe,“ vysvětloval.
„No, teď jsi tady - dělej, ať odtud vypadneme a pohneme s tím!“
Nechali Philipse a jeho muže sedět na střeše s rukama svázanýma za zády a vyrazili k Rascheho dodávce.
Při pohledu na arsenál v nákladním prostoru se Schaefer usmál, ale neřekl nic; místo toho vlezl na sedadlo spolujezdce, položil si ukořistěnou M-16 do klína a řekl Raschemu: „Jeď do centra.“ Rasche pokrčil rameny a nastartoval. „Nechceš mi říct, co se, sakra, stalo v Jižní Americe a jak ses ocitl na heliportu MetLife s puškou v ruce namířenou na generála armády Spojených států?“
„Ne,“
Mohli by jim pomoci Salvatti, Brownlow a pár dalších - jenže Salvatti nebyl v ulicích již roky, byl to úředník a teď byl stále ještě v rekonvalescenci a Rasche pochyboval, že by to zvládl. A Rasche netušil, kde Brownlow je ani jak daleko je ochoten zajít - on, Ortiz a ostatní si stále mysleli, že ve městě řádí nějaký šílený terorista a federálové se to snaží skrýt.
A kromě toho, Schaefer o Salvattim a Brownlowovi vůbec nevěděl - ani se Rascheho nezeptal, kde všechny ty zbraně získal. Schaefer nikdy neměl u policie mnoho skutečných přátel, takže určitě nemluvil o pomoci dalších poldů.
Tak o kom si myslel, že jim bude ochoten pomoct.
„Vezmi to po Fourth Avenue,“ řekl Schaefer, když se blížili k Union Square. Otočil se dozadu a začal se probírat hromadou zbraní. „Vadilo by ti, kdybys mi řekl, kam jedeme?“ zeptal se Rasche.
„Ke Carrovi domů“ Schaefer odložil M-16 a sáhl dozadu.
„Carr?“ Rascheho noha sama od sebe dupla na brzdu.
„Jeď dál,“ řekl Schaefer. „Jo, Carr. Kdo jiný kromě tebe, mě a zbytku oddělení má s těmi vetřelci nevyřízené účty?“
„Carr je psychopat!“
„Já vím,“ řekl Schaefer, vytáhl zezadu brokovnici a začal ji nabíjet. „Zdá se mi, že právě někoho takového potřebujeme.“
„Jak, sakra, můžeš vědět, kde Carr právě je? Byl jsi pryč přes týden!“
„Nevím to jistě,“ odpověděl Schaefer, „ale mám dobrou představu.“
„Jak to?“ dožadoval se Rasche. „Proč by Carr měl být na nějakém místě, o kterém víš?“
„Protože je Lamb mrtvý,“ vysvětlil mu Schaefer. „Carr se bude pokoušet převzít celý obchod a to znamená, že bude někde, kde ho mohou Lambovi lidé najít, aby se k němu připojili - a to včetně všech pitomců s několika posledními mozkovými buňkami. A tak bude Carr tam, kde bývá vždycky, pokud se zrovna neschovává.“
„A ty víš, kde to je?“
Schaefer se neobtěžoval s odpovědí. „Zaboč doleva,“ řekl.
Rasche se rozhodl, že se s ním už nebude hádat; jel dál podle Schaeferových instrukcí. Za chvíli zastavili proti chátrající budově s nápisem ZÓNA SMRTI na dveřích.
„To je ono?“ zeptal se Rasche.