Bernardýn vstal a ohlížel se.

Stonala tři týdny a umřela. Několik žebraček už stojí před domem smutku; pohřební hosté se scházejí, pe¬kou se chvíli na náměstí a pak vejdou. Už čeká hudba a ministranti s křížky a svítilnami, čtyři dělníci z otcovy dílny v nových černých šatech nesou máry ověšené dlouhým suknem, jdou bílé družičky, polo rozpačité a polo potěšené, při¬chází sbor s notami pod paždím; veliké, smějící se slečny, světlé šaty a kytice; pomalu schází se honorace města v dlouhých černých kabá¬tech a hedvábných sukních, těžké cylindry, vážné a slavnostní tváře; přichází celé město, protože v něm otec zaujímá statky a hodnosti.
Konečně děkan a ještě dva kněží s bílými or¬náty na znamení nebeské radosti. Nahoře ve velikém salonu leží děvčátko, věneček na pla¬vých vlasech a ve voskových ručkách zlomenou svíci.