Avšak

čím jsou Heleně ho¬diny? Vskutku „je vyšší cit než láska", a He¬lena cítí se neskonale vysoko nad každou lás¬kou, nad každou vášní; nikdy, nikdy už nepozná slabosti. Konečně se zvedla; cestou utrhla ně¬kolik kvítků, zatkla si je za pás a doma jistě si je schová jako relikvii. Muž vzdychl; není tak lehko konati skutky milosrdí. Přišli dolů ve čtyři hodiny, což bylo v životě lázní pozoru¬hodný skandál.
Následovaly nerušené dny, kdy spolu puto¬vali v radosti ničím nezkalené. Bůh- rozestřel po jejich cestách objevy a dobrodružství; tu našli ptáčata v hnízdě nebo vyplašili zajíce; tu seděli za žárného odpoledne ve venkovském kuželníku, vážně mlčíce, prostřed slepic a kuřat; tu je pře¬padl liják v polích a vrhl je, šťastné, do hlída¬čovy budky; duha vybudovala před nimi kou¬zelnou bránu vítězství, Brní rodina pásla se na jitřní pasece, v mlází znali místo, kde rostl re¬kordní hřib, nikým jiným nenalezený. Jinde po¬chovali mrtvolku stehlíkovu, nalezli encian a líbezné cyklaminky, objevili babičku, k níž cho¬dili na mléko a která říkala potěšené Heleně „mladá paní“; a tak bylo bez počtu dobrodruž¬ství a příhod, jež společně zažili a za něž si byli jaksi vzájemně vděčni. Helena přijala za své všechny jeho chlapecké záliby, oživena dvojí radostí: radostí z nové věci a radostí ze společ¬ného zájmu. Shodli se dokonale ve všem, co jeho těšilo. Říkala „naše cyklaminy", ale byl to on, který je nalezl; vše bylo jeho dílem, vše¬chno prošlo nejprve jeho očima a plynulo z jeho bohatství; ubohá Heleno, kde že je tvůj podíl v tomto společném světě ? Ach, neví to Helena, ale usmívá se s očima sklopenýma; její dílo je tato shoda, její zásluha je veliká, její srdce je čisté a pokorné; vězte, že on vše objevil, ale ona z toho učinila. radost společnou a plnou sou¬zvuku. Tož sbohem pro dnes, Heleno, a zítra zase někam půjdeme; děkuju vám, že to dnes bylo tak krásné.