Zavrel skrín a nutil se myslet na jiné veci; na príklad na banket dnes vecer. Ale ta minulá léta se vracela neústupne. Zdála se nyní opustenejsí, trpcí, ubozejsí, nez kdyz je zil; byla najednou jakoby vyplenena, a vála z nich trýzen nejpustsí. Ba, býval v nich casem i spokojen, ukolébán, jako v drímote; ale ted zdesen videl tu drímotu cloveka osamelého, kterému cizí ruce kradou i tu podusku pod hlavou; i zasteskl si rozryt bolestí prudsí, nez jakou kdy zazil ode dne... ode dne, kdy se navrátil z pohrbu. Pripadal si náhle stár a zemdlen jako ten, ke komu byl zivot prílis krutý.