Kniha-Predátor betonové džungle

„Nebo raději ne,“ ozval se hlas ze stínů u vchodu do budovy dobrých třicet stop daleko.
Příšera se začala obracet.
„Jste zatčen...“ začal Rasche, když zvedal a zaměřoval těžkou protitankovou střelu vyrobenou v Sovětském svazu, kterou sem přitáhl z dodávky. Jen bůh věděl, na co to Jamajčané chtěli použít.
Pak si teprve mohl příšeru dobře prohlédnout. „A kurva.“
Stiskl spoušť a raketa za zlomek sekundy překonala vzdálenost mezi ním a monstrem.
Ale Schaefer se stále domníval, že je vetřelec schopen uskočit; věděl, že rychlý je na to dost - ale neuskočil. Možná byl příliš překvapený.
Vetřelcovo tělo ochránilo Schaefera před tím nejhorším, ale výbuch otřásl celou budovou a na obou stranách chodby se zřítily zdi; ze stropu padala omítka a dřevěné třísky. Voda dříve stříkající z několika míst se teď do chodby lila silným proudem, protože rezavé trubky nad místem výbuchu úplně zmizely.
Když se prach usadil, Schaefer se vyškrábal na nohy, rychle obhlédl stav budovy a rozběhl se ke dveřím.
Málem zakopl o mrtvého vetřelce, ale ani se u něj nezastavil; chodbou se rozléhalo zlověstné skřípání dřeva.
Rasche čekal u vchodu; byl od výbuchu dále, ale nebyl ničím chráněný. Na čele měl krvácející ránu od střepiny a vlasy a oblečení měl pokryté omítkou.
Oba detektivové společně vyběhli na ulici k Rascheho dodávce; byli asi v půlce ulice, když z budovy vyklopýtal Carr a o vteřinu později následovala velká rána padajících zdí.
Všichni tři muži se otočili za zvukem.
„Zůstal tam někdo?“ zavolal Rasche.
Carr zavrtěl hlavou. „Ode mě nikdo. Stěhovali jsme se - já to tam jen kontroloval. Schaefer měl štěstí s načasováním.“
V jeho hlase nebylo slyšet obvyklé sardonické ostří; zněl otřeseně.
„Viděl jsi tu věc, že jo?“ zeptal se Schaefer.
Carr přikývl a ucouvl před Schaeferem.
Rasche byl v dodávce a něco hledal. „Už ti to dochází?“ zeptal se Schaefer. „Nebo jsi ještě blbější, než vypadáš?“