Je ticho na náměstí,

a bernardýn uléhá s hla¬vou zdviženou k utichlému domu. Tu nese se otevřeným oknem silný hlas kněze: „Sit nomen Domini.“ žebračky padají na kolena. „Laudate, pueri, Dominum laudate nomen Domini.“ Muž¬ský sbor vpadá: „Sit nomen Domini benedictum.“ žebračky před domem spustí huhlavou, zmatenou modlitbu, z níž pomalu se rodí slova Otčenáše. „Hic accipiet,“ zpívá mocný hlas dě¬kanův. „Kyrie eleison.“ „Christte eleison.“ „Ky¬rie eleison. Et ne nos inducas in tentationem.“ „Sed libera nos a melo.“ Bernardýn se svěše¬ným ohonem prchá domů. „Oremus.“ Je ticho v domě, že i žebračky umlkly. Jen kašna zurčí prostřed náměstí.