Osvaldova

předčasným a hanebným zku¬šenostem. Často odběhla najednou od Mary, aby dohlédla za Osvaldem; byla na něho chladně přísná, čímž dosáhla jen toho, že jeho mladá láska se prolamovala odbojnou nenávistí. - A proč, ptala se nyní Olga sebe samé, ho vlastně hlídám? Co je mně, člověku cizímu, do toho, ja¬kou lekci o životě mu dá Pavlina či kterákoliv jiná? Proč se mám trápit nepokojem a vlastní přísností, která bolí mne víc než jeho? Sbohem, sbohem, Osvalde, neřeknu ti, že jsi mé drahé dítě, nepovím ti, jak jsem milovala tvou chla¬peckou čistotu, líbeznější nad čistotu dívčí; ne¬budu tě již hlídat, otevři jen oči a náruč, abys chytil první příležitost, - nebudu tady, abych nad tebou zaplakala.