Zkrátka

jedné noci, když Olga již ležela, pan Kennedy ťukal na její dveře: „Open, miss Olga.“ Olga tehdy hodila na sebe župánek a ptala se štěrbinou dveří, co chce. Tu Mister Kennedy začal mlíti spoustu anglických pošetilostí, z nichž rozuměla sotva čtvrtině, ale nicméně tolik, aby pochopila, že ji jmenuje „sladkou Olgou“ ("sweet Aulga“ ) a jinými dů¬ležitými názvy; to stačilo, aby mu zabouchla dveře před nosem a zamkla se, načež ráno, při prvém setkání, tázala se ho celou přísnou, ne¬smírnou širokostí svých očí, co to v noci dělal u jejích dveří? Mister Kennedy nepovažoval dle všeho za nutno vysvětlovat nebo vůbec dát na¬jevo, že se na něco pamatuje; ale od toho dne ťukal denně, říkal „Open, miss Olga", zkoušel kliku a drmolil nejšprýmovnějším způsobem, za¬tím co Olga ve své posteli, přitahujíc si po¬krývku až po hřadu, křičela v slzách „You‘re a rascal“ nebo „vy jste blázen“ ve všech odstí¬nech, které pro toto slovo má jen angličtina, - až k zoufalství rozhorlena, že ten ničema a blá¬zen se směje. Byl to jeho jediný smích za celý den.