V zadu

klac¬kuje se athletický Mister Kennedy, svrchovaně lhostejný ke všemu, co se kolem děje.
Starý kavalír hnal se první ke dveřím, otevřel a řekl: „Madame ?“
Paní hraběnka těžkými kroky vešla do jí¬delny.
„Mademoiselle ?“ ohlédl se hrabě po Olze. Olga vešla s hlavou vztyčenou. Za ní hrabě, Kennedy, Mary, Osvald. Hrabě usedl v čelo stolu, po pra¬vici hraběnka, po levici Olga. Hraběnka zazvo¬nila. Vešly komorné, s očima sklopenýma, kroky neslyšnými, jako loutky, jež neslyší než rozkaz a nevidí než pokyn; jako by tyto mladé rty ni¬kdy se neozvaly a tato sklopená víčka nikdy se nepozvedla v pohledu, jenž by projevil zájem či porozumění. Olga se zarývala očima do této ně¬mohry, „abych to už nikdy nezapomněla...“