Ale tatínku,

namítala Olga s tichou a hrdou radostí, co tedy budu dělat? - Do továrny pů¬jdeš, odpovídal hlas, který vše uvážil; rukama budeš dělat, budeš brát týdně mzdu a mamince doma, pomůžeš; je stará a slabá. Prádlo vype¬reš a podlahu utřeš; unavená budeš spát a hla¬dová budeš jíst. Dceruško, pojedeš domů !
Olga rozpřáhla ruce v úchvatu radosti. Odtud, odtud ! A zítra večer už budu doma ! Jak jen je možno, že jsem na to nepřišla dávno? Jak jsem to vydržela? Hned teď, hned po svačině dám výpověď a pojedu domů; večer si všechno slo¬žím, přivedu sem hraběnku a ukážu jí: tohle si vezu domů; je-li jen nitka vaše, utrhněte si ji; jen tohle bláto na šatech je vaše, paní hraběnko, a to si odvezu.