Hrdlo

se jí už chvěla potřebou pláče, když ote¬vírala dveře svého pokoje. Tu stanula v úžase, stěží chápajíc, co se děje; prostřed pokoje se¬děla na židli paní hraběnka, a komorná před ní přehrabávala její, Olginu, šatní skříň...
„Ah, c'est 'vous,“ přivítala ji, aniž se ohlédla, paraf hraběnka.
„Oui, madame la comtesse,“ dostala Olga ze sebe, sotva dýchajíc, s očima vytřeštěnýma. Komorná vyndala celou náruč šatů. „Hraběcí milosti, tady to jistě není.“
„Tak je dobže,“ odpověděla hraběnka a těžce vstávala k odchodu. Ustrnulá Olga ani nevzpo¬mněla, aby jí ustoupila ze dveří. Hraběnka se zastavila tři kroky před ní. „Mademoiselle ?“ „Oui, madame.“
„Vous n'attendez pas, peut-étre, que je m'ex¬cuse?“
„Non, non, madame!“ zvolala dívka.