Dvě komorné

se chichotaly po chodbě. Sotva zahlédly Olgu, umlkly a s kosým pohledem po¬zdravily. Olga by na ně málem vyjela závistí, že se smějí; chtěla jim něco s vysoka poručit, ale nevěděla co. Kdybych aspoň byla v čeledníku s těmi děvčaty, napadlo ji; kvikají tam do noci, klepou a honí se; a Franc, lokaj, s nimi, každou chvíli některá vypískne, oh, bože, vždyť je to odporné ! Mocí se jí vnutila vzpomínka nejstrašnější; včera přistihla France s fickou z kuchy¬ně, bylo to v prázdném hostinském pokoji ve¬dle její ložnice; byla by ho udeřila do obličeje svou drobnou, vzteklou pěstí, jak se pitomě usmíval, zapínaje se. Zaryla si prsty do tváře. Ne, ne, nevydržím tu! C D G D, C D G D... Ale ty služky se aspoň baví ! Aspoň nejsou tak samy, nejedí s pány, melou po celý den a večer si potichu zpívají na dvoře... Kdyby mne aspoň večer vzaly mezi sebe! Sladce, hudebně jí zatanulo, co zpívaly včera dvojhlasem pod starou lipou: