Ale

vždyť mne netrápí, řekla si přecházejíc po studené halle s dlaněmi na skráních. Jsem cizí a najatý člověk, nikdo na mne nemyslí. Jsou jen takoví; bože, nikde není člověk tak sám jako mezi cizími lidmi ! Ale Mary je zlá, vykřiklo to v ní prudce, a nenávidí mne; chce mne trápit a ví jak. Osvald je uličník, ale Many je zlá; hraběnka je pyšná a uráží mne, ale Mary je zlá. To dítě, které jsem měla mít ráda! Dítě, se kterým jsem po celý den, po celý den ! Bože, kolik let tu ještě budu ?