NA ZÁMKU

„D, Mary, D,“ opakovala Olga s mechanickou trpělivostí. Malá Máry neochotně odklepávala na pianě lehounkou etudu; na ní zůstaly stát již čtrnáct dní a jde to čím dále tím hůře; Olgu pronásleduje ta protivná dětská melodie už i ve snu.
„D, Mary, podívejte se: C D G D,“ předzpěvuje Olga slabým hláskem a přehrává na klavíru. „Dávejte přece pozor: C D G D, ale Mary, D ! D ! Proč hrajete pořád E ?“
Mary neví, proč hraje špatně, ví jenom, že musí hrát: její oči planou nenávistí, kope no¬hama do židle a v nejbližší chvíli uteče k papá; zatím umíněně hraje E a zase E. Olga už ne¬dává pozor a vyhlíží umučenýma očima z okna. Svítí slunce, veliké stromy v parku se ohýbají žhavým větrem; ale ani v parku není volnosti, ani v těch režných polích za parkem, - ach, kdy už bude konec hodiny? A zase, zase E!