.....

Vrhl se ke stolu a začal psát:
„Heleno,
děkuji Ti za slova lásky; je mně jako člověku nehodnému. Dáváš mi více, než dovedu svým bídným srdcem oplatit. Jsem člověk opotřebo¬vaný, dívenko, a svět mne neudělal tak dobrým, jak bys Ty zasloužila.
A nyní, drahá Heleno, můžeme opět být moudří. Pronesla jste slovo, které se muselo říci; jste statečná, a obdivuhodná. Bylo už nut¬no, abychom upřímně...“
Položil péro. Je nicméně jasno, že ji nemiluji; jak je možno, abych jí to neřekl? Čmáral si me¬chanicky po podložce slovo „nikdy“; vtom za¬zněl zvonek. Slyšel služku otevírat; někdo tiše mluvil a zaklepal na jeho dveře. Řekl „dále", ale nikdo nevstupoval. Šel sám otevřít; o veřeje opírala se Helena, tisknout obě veliké ruce k prsoum.