Heleno,

říkal, „vždyť tohle není život. To je stárnutí, nuda, ubíjení času nebo co chcete, ale život to není. K ničemu nejsem a nic už ne¬dovedu; a dělám-li něco, cítím už předem: k če¬mu vlastně ? Vždyť já sám z toho nic nemám. Já sám! Já sám! Celý život jsem myslil jen na sebe, a hleďte, nic vlastně jsem sám pro nebe neudělal. To není život. Pomoz si, člověče! Ale jak může sobec pomoci sám sobě ? Heleno, leda¬cos už jsem zkusil, ale nejsmutnější je pocit vlastní slabosti. Omrzelo mne tolik věcí. Vy mne posloucháte a nestojí to vůbec za to. Divím se, že jste tak trpělivá. Podívejte se, jakou tamhle ten chytil velikou rybu.“