Thursday, February 02, 2006

Vyšla

před zámek, oslněna sluncem; dláždění před chvílí skropené se lesklo a vlhce dýchalo. „Pozor, slečno,“ křikl mutující hlas Osvaldův a současně vletěl mokrý kopací míč do bílé sukně Olginy. Osvald se zachechtl, ale přestal, když viděl ustrnutí ubohé dívky. Sukně byla docela pomazána blátem; Olga ji zvedla a beze slova výčitky zavzlykala. Osvald zčervenal a zajíkal se: „Já jsem vás neviděl, slečno.“ „Beg your pardon; Miss...“ ozval se Osvaldův učitel, Mis¬ter Kennedy, který se v bílé košili a bílých kal¬hotech válel na záhonu trávy; jediným pohybem vyskočil, dal Osvaldovi pohlavek a šel si zase lehnout. Olga viděla jen svou sukni; měla tak ráda ty bílé šaty. Beze slova se obrátila a šla domů; vší silou se přemáhajíc, aby jí nevyhrkly slzy hned cestou.