„... mně jen srdce bolí, plakala bych hned

Poslouchala ve svém okně s očima plnýma slz a polohlasem .zpívala s nimi; vše jim odpus¬tila a vztahovala k nim ruce v horoucím přátelství. Děvčata, vždyť i já jsem jako vy! I já jsem jen děvečka služebná, a nejnešťastnější z vás!
Nejnešťastnější, opakovala si Olga, přechá¬zejíc po halle. Jak to řekl hrabě ? „Miss Olga, mluvíte příliš mnoho při hodinách. Pletete jen to dítě svým - věčným - napomínáním. Udě¬láte mi to potěšení, že budete - trochu - vlíd¬nější.“ Opakovala si slovo za slovem, aby jí ne¬ušla ani krůpěj trpkosti. Zatínala, pěstě, planouc hněvem a bolestí. Ano, to byla její slabost: brala příliš vážně úkol vychovatelky. Přijela sem na zámek v horečce nadšení, předem zamilována do děvčátka, jež jí bude svěřeno: S vášní vrhla se tehdy do vyučování, horlivá, pedan¬tická a plná vědomostí; nesmírně věřila ve vý¬znam vzdělání, ale nyní už jen louskala s nudí¬cí se Mary drobty počtů a mluvnice, vždy znovu se rozčilujíc, tlukouc kloubky do stolu a poslé¬ze s pláčem prchajíc z učebny, kde vítězně zů¬stala malá Mary se svým vzdorem a svými chy¬bami.