Olga

se zved¬la, přejela si dlaněmi čelo jako bez paměti a jala se pěkně srovnávat své šaty na stole. Pak klekla k prádelníku, vyndávala si prádlo a kladla je na postel. Své knížky složila na židle, a když byla hotova, stála nad tím vším jako nad troskami Jerusalema a třela si čelo: Co s tím vlastně chci ? Proč to dělám ?
Ale vždyť se budu stěhovat, odpověděl v ní jakýsi jasný hlas. Dám výpověď na hodinu a od¬jedu zítra ráno v pět hodin. Starý Vavris mně odveze kufry na dráhu. Ale to nejde, bránila se Olga zaraženě; kam bych šla odtud? Co si po¬čnu bez místa? - Domů půjdu, odpovídal hlas, který vše už rozvážil. Maminka bude sice pla¬kat, ale táta mne pochválí. Dobře tak, dceruško, řekne, lepší čest nežli dobrá mísa.