Ruměnná radostí

strhovala Olga se sebe po¬třísněné šaty. Zítra, zítra! Schovám se v koutě vagonu, nikdo mne ani neuvidí; jako pták z kle¬ce uletím. Přišel na ni uličnický rozmar, hvízdala a vázala si červenou kravatu. Smála se na sebe do zrcadla, pyšná, s hřívou rozevlátou, a pískala co nejsilněji mohla: C D G D, C D G D.
Po dvoře běží kvapem lidé; chraptivý gong volá k svačině. Olga letí po schodech, neboť ne¬chce si naposled odepřít podívanou na slavnost¬ní vstup hraběcí rodiny. Tu, ejhle, sestupuje starý hrabě, polo ochromený, opřen o rámě vy¬čouhlého Osvalda. Paní hraběnka s těžkým, na¬dmutým, nemocným životem zle se vadí s Mary, potrhávajíc ji za stuhu ve vlasech.