Du beurre

mademoiselle?“ tázal se hrabě. „herci.“ Pila holý čaj se suchým chlebem; za týden, jiskřilo v ní, budu chodit do továrny. Za¬tím hrabě namáhavě pracuje svým falešným chrupem, hraběnka nejí, Osvald polévá ubrus kakaem, Mary nechává všeho, aby cucala cu¬krátka, a jen Mister Kennedy si maže na centi¬metry másla na svůj krajíček. Vítězné opovržení všemi a vším naplnilo srdce Olgino. Ubozí lidé, zítra budu jediná z vás volná; s hrůzou si vzpo¬menu na vaši večeři, při níž si nemáte čeho říci, abyste si ponaříkali nebo se zasmáli.
S celou svou povýšeností padla Olga na Mistra Kennedyho. Nenáviděla ho srdečně od prvního dne; nenáviděla jeho lhostejnou snadnost, se kterou tu dovedl žít po svém, ani za mák se ne¬ohlížeje na nikoho; nenáviděla ho, že nikdo si na něho netroufal a že všechno přezíral svou ne¬tečnou svrchovaností.