Indraian

totiž ze všeho nejvíc připomínali zmrzlinu v kornoutu vzhůru nohama. Jak se blížili, všiml si, že kornout není vůbec tvrdý, ale je složený ze silných vláken, vycházejících z hrotité kompaktní šešulky. Zmrzlina byla tužší a Indraianům sloužila jako nohy. Pohybovali se stylem hlemýžďů, ale přece jen o trochu rychleji. Když dorazili téměř k němu (zastavili se asi patnáct metrů od Bauera, ale ten si toho pro zaujetí nevšiml) - zjistil turista, že vlákna pod hrotem se rozestupují - na Bauera vyhlédly tři bledé oči.

Konec konců proč ne, řekl si. Třeba je to jen oblek ve zdejší módě a i kdyby nebyl, je to jedno. Proti mé bývalé manželce jsou to ty nejpříjemnější bytosti všehomíru. A zamával na ně. Když se odmítli pohnout, učinil první krok sám..