Možná ho později budou chtít vyměnit za válečné zajatce. Možná i dříve.

Když se nazítří probudil (mohlo být tak devět podle poctivého pozemského času), očekávala ho snídaně a nemilé překvapení v podobě zástupu vřeštících Indraianů, procházejících mezi celami.

Co to má znamenat? Udržují si tak planeťané správně nacionalistického ducha, povzbuzujíc ho pohledem na zajaté protivníky? Nechtějí snad ten dav pustit na nebohé vězně? Na některých bylo vidět známky rozčilení.

Jan Bauer se pro jistotu uklidil nahoru na nejvyšší stupeň, sedl si na okraj bazénu a jal se spřádat nejhrůznější možné varianty budoucnosti. Být roztrhán rozvášněným davem patřilo mezi ty slabší.

Potom si všiml, že Indraiané, kteří se občas zastavili u jeho cely, aby po chvíli zase odkráčeli (někteří si Bauera ani nevšimli) jsou jiní. Hubenější, vybavení menším množstvím chapadlovitých vláken.