Snad to tu nebude drahé.

Možná, že by při výhodném kurzu mohl žít nad poměry.

Voda nevychládala a tak se Jan šplouchal téměř hodinu. Probralo ho teprve klapnutí dveří. Opatrně vyhlédl přes okraj vany.

Do pokoje vstoupil recepční. Vyprostil z vláken jedno oko a vzhlédl nahoru k Bauerovi. Něco zabručel. Jan se pro jistotu ponořil zpět do vody, nebyl si jist, jaké pohlaví ho sleduje a nechtěl vystavovat nahé tělo před nějakým místním děvčetem. Vzápětí mu došlo, že se jedná o problém čistě akademický, na pohlaví, mají-li Indraiané vůbec nějaké, tu přece vůbec nezáleží. Jsou tak jiní. Ale domorodec zatím zmizel.

S pohyblivým kornoutem zmizela i prázdná miska, nahradila ji nová. Když ale Bauer vylezl z vody a puzen touhou seznámit se s dalším výtvorem místní gastronomie seskákal dolů, zjistil, že obsah je tentýž. Nemají žádnou fantazii, proboha, napadlo ho. Nebo se bojí, aby mě neurazili něčím, po čem by se mi zvedl žaludek. Nic jiného, než vypít další příděl ale nemohl, a tak to udělal. Potom ho napadlo, že zrovna teď je nejlepší čas vyrazit na prohlídku města a zajít do nějaké zdejší restaurace. Počkal, až trochu uhne, oblékl se a začal pátrat po klice u dveří.