Viděl jsem jak mu cukají koutky. ‚Ale do bruslí jsem se obout musel. Dovedete si představit, jakým stylem jsem bruslil. Nohy neustále u sebe a spíš jsem poťapával. Za chvíli jste se o tom všichni dozvěděli. Největší legrace, nebo spíš ironie osudu je to, že jsem si ráno říkal, že si vzmu náhradní kalhoty – kdyby se něco stalo, ale nevzal jsem si je. Kdybych si je vzal, tak by se mi určitě něco takového nestalo.