Nez jedno mu neslo do hlavy: proc by mi kradla mé veci ? Co by s nimi delala ? Aha, vzpomnel si náhle se zlobným uspokojením. To je to! Má kdesi synovce, kterého má ráda bláznivou tetcí láskou; coz jsem nemusel bezpoctukrát vyslechnout její tlachání o tomto výkvetu lidství? Pockejme, tuhle mi dokonce ukazovala jeho fotografii: kudrnaté vlasy, nos nahoru a jakýsi obzvláste drzý knírek; nicméne utírala si oci pýchou a pohnutím. Tedy tam, rekl si, putuje mé vsechno ! - Popadl ho hrozný vztek; bezel do kuchyne a kricel na Johanku cosi jako „zatracená bábo“ a zase utekl, nechávaje ji zdesene vyvalovat slzivé, kulaté oci staré ovce.