„Jsi v pořádku?“ křikl na něj.
Sturgill přikývl. Pak se podíval přes rameno na nepřátele a zamrkal.
„Jsou pryč,“ řekl.
Doheny se vyděšeně rozhlédl.
Sturgill měl pravdu - čtyři živí mimozemšťané zmizeli.
Byla to jen jejich představa? Byly ty příšery jen nějakým druhem iluze?
Ne, to byl nesmysl - viděli je všichni čtyři. Proč by pak Johnson a Romano utíkali v panické hrůze. Něco viděli.
Kam ale ty čtyři příšery zmizely? Doheny nic neviděl, nezaslechl žádný pohyb, prostě byly najednou pryč; mohly být tak tiché a rychlé?
Vzpomněl si na brífink.
Ano, mimozemšťané byli rychlí a tiší. Doheny to při brífinku vypustil. Domníval se, že nějaký svědek událostí před osmi lety přeháněl, aby vypadal lépe. Teď tomu všemu již věřil.
Byli rychlí, silní a tiší. Dokázali se pohybovat v džungli stejně jako v každém jiném prostředí.
A měli i tu svou neviditelnou kamufláž.
A zabíjeli lidi jen tak pro legraci. „Ach, bože,“ zašeptal Doheny a začal se škrábat do kopce.
Byl rád, že upustil svoji mačetu. Přemýšlel, jestli není pozdě zahodit i pistoli, ale pak se rozhodl nechat to být.
Pokud se dostane do vrtulníku, bude v bezpečí; ten nechytí. Mohli být jakkoliv silní nebo rychlí, ale létat nedokázali, neměli křídla-
Otočil se, aby zjistil, jestli Sturgill nepotřebuje pomoc - Johnson a Romano již uháněli džunglí k vrtulníku, prodírali se křovím a dělali takový hluk, že by vzbudili i mrtvého. Ptáci a hmyz od nich odlétávali všemi směry.
Sturgill tam nebyl.