.Ano, právě

až sem chodila se svým otcem; tady usedli a dívávali se dolů na silnici s komediantskými vozy, selskými koleskami a bryčkami, dí¬vali se odtud do ulic a hádali, kdo to tam jde -.
Celé město vědělo, za kým běhá jeho paní, jen on byl slepý; měl své dítě, světlovlasou a bledookou holčičku, s níž se piplal; zatím co jeho paní běhala a dělala žárlivé výstupy každé slečince, kterou její muzikant učil tlouci do klá¬ves. Konečně se s ní musil rozejít, neměl-li pro ni ztratit všechny své hodiny; ještě pak kaž¬dému, kdo si o to řekl, dával číst její dopisy, a řekl si o to každý -
Hudba znovu kvílí rozryvným pochodem a po- malý průvod za hlaholu zvonů se těžce sune na¬horu. Malá paní pod závoji, se rty ostře sevře¬nými, klopýtá o kraj sukní; drží se rovně, aby čelila všem těm pohledům, dříve než se zase zavře doma s nekonečným vyšíváním u okna, bledá samotou a záštím.