Vyprahlým

úvozem stoupá průvod na Kalva¬rii lidských bolestí. Za nahou zdí leží nový hřbitov, bílý a suchý, písčitá země mrtvých, ze které nevyrostlo nic než bílé kříže, lilie z plechu a vychrtlá věž pohřební kaple. Všechno holé a vybělené jako kosti. Bílé a mrtvé poledne. Bílá, palčivá cesta. Malá rakvička se sune výše a táhne za sebou černý zástup; malá rakvička, malá smrtka v bílých šatech a s přelomenou svící; tudy chodila ryku v ruce s otcem -
- Chudák, měl ji tak rád! Pozdě se oženil a čekal na první dítě; a pak, vždyť to víte, při- šel sem nový regenschori a pobláznil jeho paní. Celé město o tom ví. Proto se narodila rusá hol¬čička tmavovlasým rodičům; byla celá po tom muzikantu varhaníkovi, jako by mu z oka vy¬padla. Zrovna prstem ukazovala na svého pra¬vého otce.
Lehounká rakvička se změnila nejspíše v olo¬vo; nosiči se zastavují a skládají máry na zemi.