„Co s Baudyšem?“

zděsila se tehdy Marie. „Nic,“ řekl vyhýbavě, a po chvíli: „Jaké má asi tento, příjmy.“
Tehdy to začalo, vzpomíná Marie. A od té doby je to každé neděle. Co že dnes tak dlouho spí? - Přijde a škrabe se na zádech. „Mluvila jsi s Baudyšem? A jak často? A co, jak vy¬dělává ?“ Pak začne o sobě. Není peněz, potře¬boval by nový klobouk - jeho je už opravdu hnusný; ale co platno, „když domácnost vše¬chno pohltí.“ Mluví sám. Marii stoupá ošklivá koule do krku, chtěla by ji vyvrhnout. Muž kývá hlavou a končí s podivným smutkem: „Ty se ovšem o nic nestaráš.“