„Dvakrát,“

opakoval zamyšleně. „Škoda těch peněz. Vždyť už máš tolik těch hadrů! Poslechni, Marie!“
Mladá žena sklonila hlavu; teď to přijde. „Už dva roky jsme nic neušetřili. Tak je to, Marie. A kdyby přišla nemoc nebo něco: ... Jen když máš parádu, viď?“
Marie zarytě mlčela.
„Potřebovali bychom něco uložit; a pak uhlí na zimu. Rád bych, abych k stáru... abys ty měla... Aspoň na své vlastní stáří bys mohla pamatovat !“