Příště ji

čekal s darem; byla to látka na šaty, jež se jí nelíbila; a vracela se domů zlomena studem. Až po tyto dny se stýkala se svým milencem jako paní s manželem; její objetí bylo vážné a oddané; nyní však zavírala oči nad se¬bou, aby se neotřásla. Když stříhala látku, při- šel muž. „To je od Baudyše?“ tázal se oživen.
Marie vzdychla a jala se šíti dlouhými stehy. Šila si hedvábnou bluzu; i na tu jí koupil mile¬nec. Až podivně se mu zalíbilo ji zahrnovat dary nákladnými; přepychovými a svůdnými. Někdy si myslila s radostí, že ji má tak rád. Někdy však cítila jinak, bývalo jí hrozně nevolno; ta tam byla její zdrženlivá, trpná láska, z těch darů vál dech horečný a rozmařilý, a Marie nu¬tila se k nepřirozené, lehkomyslné bujnosti, jež nezrála v jejím pokojném a silném těle. Byla to palčivá změna, kterou milenec přijímal jako žíznivý piják, ale Marie jako cosi neodbytného a odporného. Připadalo jí to nevýslovně hříšné, protože to bylo proti její přirozenosti; nemohla se však bránit a spolkla vše, zoufale a marně se snažíc nemyslit na to. Před týdnem ji nutil, aby pila víno; byl sám opilý. Odmítla pít, ale když pak dýchal do ní jeho zpitý, horoucí, rozvášně¬ný dech, byla by hrůzou vykřikla.