Pardon,

zapálila se Olga.
„Jste snad - trochu - nemocná ?“ ptal se pan hrabě, pohlížeje na ni upřeně. „Nemáte snad - horečku ?“
„Ne, pane hrabě,“ bránila se Olga spěšně. „Docela nic mi není.“
„Tím lépe,“ pronášel hrabě zvolna. „Nemám rád lidi – nemocné.“ .
Olgina odvaha se rázem sesula. Nejsem rostlá na tyhle lidi, cítila zoufale: ‚nedovedu jim čelit. Bože, dej mi sílu, abych dala dnes výpověď‘. Bože, dej mi tu sílu! - Předem cítila hroznou trému, až o tom promluví s hrabětem. Zvedne jistě obočí a řekne: „Na hodinu, slečno ? To se přece nedělá!“ - Co si jen vymyslím? Čím vy¬ložím, že musím, musím domů, hned, na mí stě domů ? Uteku, nepustí-li mne, určitě uteku ! Plna strachu čekala Olga na příští chvíle.