A vy,

paní hraběnko, přešla náhle Olga k ráz¬nému účtování, jste podezírala mne. Špehovala jste mne při mých hodinách s Osvaldem; dala jste mi najevo, že „je pro něho lépe, aby byl ve společnosti pana Kennedyho". Snad je pro něho také lépe, aby byl ve společnosti Pauliny; Pau¬lina je vaše důvěrnice. Když onehdy v noci šel Osvald tajně s Kennedym na vydru, přišla jste do mého pokoje, musila jsem vám otevřít; hle¬dala jste chlapce i pod mou pokrývkou na po¬steli. Dobrá, paní hraběnko, je to vaše dítě; ale Paulinu posíláte k jeho lůžku, aby ho budila, Paulinu, ženu přes třicet let a zkaženou jako ďábel. Prohlížíte mé skříně a očicháváte moje zásuvky; pak mne pozvete k sobě do kočáru, abych vás bavila. Nabízíte mi švestky, ach díky, Madame, jste tak laskavá! Pokládáte-li mne za lehkou a zlodějku, pošlete mne od stolu, abych jedla v čeledníku, nebo ještě raději v prádelně; budu tam polykat kus chleba se slzami vzteku a pokoření, ale aspoň, aspoň se nebudu muset usmívat !
– –„Neslyšíte, slečno ?“