Pěknej výhled,

poznamenal.
„Ježíši,“ pronesl Lamb a prohlížel tu zkázu.
Všiml si, že po muži vytaženém z okna tu není ani známky. Tělo muselo spadnout na ulici. Spolu se zbytky toho, kdo to vše zavinil. To peklo nemohl nikdo přežít.
Edgie, Bonano a Hatcheck se podívali na spoušť, na své vůdce a začali nabíjet. Lambovi si z nich vzali příklad. Tělo Šíleného Charlieho leželo bez povšimnutí pod nánosem smetí v překvapivě malé kaluži krve.
Obě strany ztratily po jednom muži, ale vůdci spolu stále komunikovali; nikdo nikoho zatím nenapadl.
Lamb vykročil kupředu k díře s úmyslem podívat se dolů na ulici a spočítat těla; Carrova těžká ruka na rameni ho zadržela.
„Teď vo tej dohodě.../ začal s úšklebkem Carr.
Lamb se k němu ani neotočil. Stále zíral na otvor, na chybějící pás cihel v místě, kde bývalo okno. „Můj Bože,“ zašeptal. Carr se podíval na díru. Stejným směrem jako ta ubohá náhražka muže, která byla šokována dírou ve zdi. On a jeho muži přece měli zbraně. To ještě nikdy neviděl, co dokážou natropit?
Carr spatřil, na co Lamb zíral.
Obnažených cihel se držela ruka - nebo ne? Zdálo se, že se pod jeho pohledem mihotá. Nejdřív viděl velkou žlutou ruku s černými nehty, pak nejasné modré zajiskření a ruka byla pryč. Zbyly jen cihly a tetelení horkého vzduchu.
„Co to je?“ zeptal se Lamb.
Ruka byla zpět a tentokrát zůstala - velká silná ruka, větší než Carrova s nehty jako drápy. Carr si uvědomil, že není lidská. Musela být falešná. Jedna z těch rukavic od kostýmů, které si mohl kdokoliv koupit v obchodech s levným zbožím.
Pohybovala se, někdo se snažil vyšplhat do místnosti. Někdo nějak dokázal přežít celou tu kanonádu.