Všichni se otočili za zvukem

výstřelu a spatřili, jak se tělo Šíleného Charlieho křečovitě otřáslo a padlo na podlahu. Hrudník měl roztržený a úlomky žeber, srdce a plíce se rozlétly do opadané omítky jako konfety.
„Je to past!“ zavyl Carr a tasil své Magnum; krev Šíleného Charlieho mu na botě vykreslila tmavý červený pruh.
„Není, Carre. Přísahám...!“ začal Lamb.
„Někdo je venku,“ vykřikl Lambův pobočník. „Kryjte mě!“ Vykopl shnilé prkno na nejbližším okně a vyklonil se, útočnou pušku připravenou k výstřelu. „Já to vyřídím, Lambe,“ křikl. „Ať je to kdokoliv...“
Dál se nedostal; věta skončila heknutím a zachrchláním, když ho nějaká síla vytáhla ven. Vyrazil přitom další laťky. Muž divoce kopal nohama a páteř se mu ohýbala v nepřirozeném úhlu.
Půl tuctu zbraní bylo okamžitě v pohotovosti a hledalo svůj cíl. Carr popadl Lamba za kravatu a strčil mu pistoli pod bradu.
„Ty svině!“ zařval Carr. „Jsme v pátým patře. Kdo je, kurva, venku?“
„Já nevím!“ zachrčel Lamb. „Moji muži ne!“
V Lambových očích se objevilo poznání. „Kolumbijci!“ pronesl.
„K čertu s Kolumbijcema!“ odvětil Carr. Odstrčil Lamba a přehlédl své muže. Hatcheck, Edgie a Bonano stáli s připravenými zbraněmi a mířili na okna. Čekali jen na jeho rozkaz.
Lambovi muži ho sledovali s očekáváním. Jejich zbraně také mířily k oknům.
„My si to spolu vyřídíme pozdějc, Lambe,“ prohlásil Carr. „Právě teď se chystám natrhnout prdel těm venku. A nesere mě, jestli to sou Kolumbijci, poliši nebo zkurvenej Santa Claus.“ Pokynul svým mužům. „Do toho!“
Carrovi a Lambovi muži zahájili palbu na vnější zeď místnosti. Ta explodovala v nesnesitelném chaosu střel a záblesků. Z prken létaly pod útokem střelby třísky a ze starých stěn pršela omítka. Okenní rámy praskaly a kolabovaly, obklady se tříštily a zásobník po zásobníku bušila těžká munice velkého kalibru do stárnoucí stavby. Carrovy nadšené výkřiky, když vyprazdňoval zásobníky svého Magnum, v tom hluku téměř zanikaly.
Konečně jim došla munice a střelba ustala; ozvěna odezněla a vytratila se v okolních ulicích, poslední kousky dřeva, omítky a malty se usadily na podlaze.
Když Carrovi přestalo zvonit v uších a znovu slyšel, radostně prohlásil: „Tohle byla sranda!“ Zamrkal, aby dostal prach a dým ze zbraní z očí, a podíval se na díru, která zela na místě dvou ze tří oken; ty byly úplně pryč a zbyl po nich otvor sedm stop vysoký a deset dlouhý, za kterým se rýsovalo slavné panorama New Yorku, černé na pozadí zapadajícího slunce.