Doheny se domníval, že je Sturgill hned za ním; nahnul se přes okraj a podíval se dolů.
Sturgill byl až dole u opuštěného koše - musel zase uklouznout. Nehýbal se - byl zraněný?
Doheny v panice pohlédl k mrtvému vetřelci. Ostatní nikde neviděl.
Podíval se znovu na Sturgilla a zjistil, že červená barva všude kolem ležícího muže není součástí džungle, nebyl to hmyz ani květiny.
Byla to Sturgillova krev.
Sturgill byl již mrtvý.
Ty věci ho dostaly.
„A do prdele,“ zaklel Doheny a rozběhl se k vrtulníku.
Přibližně v polovině cesty ke kráteru málem zakopl o Romana - nebo o to, co z něj zbývalo. Doheny ho poznal podle velikosti a vybavení, nikoliv podle tváře; Romanova hlava byla pryč. „Ježíši,“ vykřikl Doheny a klopýtal dál.
Johnson se dostal až k okraji kráteru; ležel na zádech s otevřeným hrudníkem.
Doheny na něj sotva pohlédl - v kráteru čekal vrtulník, vznášel se několik stop nad zemí. Pilot musel vidět, jak Johnson zemřel, a tak vzlétl ze země, ale držel se nízko a čekal na ostatní - statečný muž, pomyslel si Doheny vděčně.
A pak tu byl druhý pilot Jim Wyatt, nakláněl se ze dveří a něco na Dohenyho křičel - Doheny mu nerozuměl.
Rozběhl se ze stráně. Když byl blíž, zaslechl Wyatta: „Kde jsou, kurva, ostatní? Už jdou?“
„Mrtví!“ zakřičel Doheny. „Všichni jsou mrtví! Zůstali tam!“
„Tak pojď,“ křikl Wyatt a natáhl ruku. Doheny běžel a připravoval se ke skoku, aby uchopil nabízenou ruku a byl vytažen do vrtulníku.
A v tom okamžiku ho čepele udeřily do boku.
Již nebyl schopen běžet. Nebyl mrtvý, ale bolest vystřelující z boku byla příliš silná. Cítil, jak mu po noze stéká krev, a jeho bok byl najednou i přes okolní vedro ledově studený. Nohy ho přestaly poslouchat; zakopl a svezl se k zemi.
Viděl, jak Wyatt zaváhal a pohnul se o palec kupředu. Bylo jasné, že uvažuje, jestli má skočit dolů a Dohenymu pomoct, ale nebyl si jistý, jestli je to dobrý nápad. Ale než se stačil rozhodnout, pilotovi konečně povolily nervy.
Vrtulník začal stoupat, vzdalovat se od země a Doheny si uvědomil, že ho tam nechají zemřít, aby se stal další nechutnou trofejí pro mimozemšťany. Začal plakat a oči se mu zalily slzami. Dýchal přerušovaně.
Krvácel. Věděl, že vykrvácí, a oni ho tu nechali, aby si zachránili své bezcenné životy. Nenávidě] je s takovou intenzitou, o které doposud netušil, že je jí schopen.
Na okamžik měl téměř radost, když modrobílá ohnivá koule zasáhla palivovou nádrž vrtulníku a siroj rozkvetl do oranžového pekla a zřítil se k zemi. Zaslechl Wyattúv výkřik a viděl Wyatta, jak se v hořící uniformě pokouší vyprostit z vraku.
A pak ho něco uchopilo za vlasy a zvedlo ho do vzduchu. Zablesklo se zubaté ostří a Doheny byl mrtvý.