Chvějícími se prsty

vzala venkovské psaníčko, dojatě si přečetla adresu tak příliš důkladně na¬psanou, jako by svět byl zlý a nechtěl bez po¬drobného doporučení odevzdat dopis do pravých rukou tam daleko, mezi cizími lidmi, - a vtom jí spadl kámen se srdce: Mami, jak jsi mi po¬mohla! Budu číst psaní a najednou vykřiknu: že mi stůně tatínek, že nutně musím k němu, se¬beru se a ujedu, a nikdo mne nebude moci zdr¬žovat; za týden pak napíšu, že musím zůstat doma, ať mi pošlou můj kufr za mnou. Tak je to nejlehčí, řekla si plna radosti. Jako každé ženě, bylo jí patrně snazší pomoci si výmluvou než příčinami. Plna radosti roztrhávala obálku. Když vyňala psaní, bodlo ji prudce u srdce, za¬tajila dech a počala čísti