Vidíš, Vojto,

„proto jsem k tobě šel, že ty tomu jistě budeš rozumět. To mně úplně objasnilo můj život. Žil jsem nepotřebně. Ani mně, ani mně to k ničemu nebylo. Snad to bylo uži¬tečné, třeba pro stát; ale vždyť stát je jen něco formálního - - Stát je třeba daň z vína, ale není ani víno, ani vinárna, ani prašivý opilec, ani nemocná sklepnice; tohle jsou fakta, roz¬umíš ? Člověk musí jíti za fakty a ne jenom předpisovat - - Zkrátka, zhnusilo se mi to rázem. Vždyť, Vojto, úředník je člověk, který poslouchá a nutí lidi, aby poslouchali, a to je všechno, co dělá; a vyšší úředník, jako jsem byl já, už vůbec neví, jsou-li lidé nemocni nebo jací. Nemoc, bída a hnusnost se musí vidět; jinak nic nevíš. Ale kdybys to jen viděl a po- řád se díval; a třeba nic víc, . už tím uděláš jakousi velkou službu lidstvu; jsi z toho ne¬šťastný, bláznivý a nemocný, a to je mnoho, daleko víc, než když sedíš zdravý a šťastný v polštářích. Tak je to.“