Jaké peníze ?

vydechla Ruzena.
„Ten podíl, co mám po rodicích a co k tomu pribylo; delá to... delá to asi pet tisíc rocne. Ani ne pet tisíc, jenom ctyri... To jsou jen úroky, rozumís ? Tak me napadlo, ze bych ty úroky mohl nechat tobe, abys neco mela.“
Ruzena vyskocila s pohovky. „To není mozno,“ vykrikla.
„Nekric,“ brucel Jirí. „Ríkám ti, ze to jsou jen úroky. Az nebudes potrebovat, nemusís vybírat. Ale ted, pro první cas...“
Ruzena stála jako uzaslá holcicka. „Ale to nejda; co bys ty mel ?“
„O to se nestarej;“ bránil se; „chtel jsem si uz dávno vzít odpolední práci, ale ..., stydel jsem se, ze bych ubíral práci kolegum. Vzdyt vidí, jak tady ziju; budu rád, kdyz budu mít co delat. Tak je to, rozumís ? Mne ty peníze jen prekázely. Tak co, chces nebo nechces ?“
„Chci,“ vydechla Ruzena, priblízila .se k nemu po spickách, vzala ho kolem krku a pri- tiskla k jeho tvári své vlhké lícko. „Jirí,“ septala, „to jsem ani ve snu necekala; já ti prí- sahám, ze jsem od tebe nic nechtela, ale kdyz jsi tak hodný !“