Průvodce říkal něco o guerillách a rebelech; Schaefer se neobtěžoval mu naslouchat. I po té době to bylo zřejmé.
Byla to nějaká základna a někdo na ni zaútočil s opravdu těžkou výzbrojí. Zásobníky ležely všude. Schaefer rozeznával ve smetí stopy po výbuších a na vyhořelých a rezavých vozidlech našel stopy po kulometné palbě.
Schaefer měl solidní představu, kdo mohl být tím útočníkem. Smrdělo to jako jedna z operací jeho bratra - komplikovaná, ale důkladná.
Bylo to divné. Dutch se zabýval záchrannými misemi a ne operacemi typu najdi a znič; byli zde snad drženi nějací rukojmí?
To jistě mohli.
A pokud Dutch zachraňoval rukojmí, povedlo se mu to?
Záleželo na tom?
Jakou to mělo souvislost s tou věcí, s kterou zápasil Schaefer v New Yorku, která zmasakrovala Lamba a jeho lidi a která vyhladila celou policejní střelnici? V takovéto operaci, běžné záchraně rukojmí, by Dutch nikdy nepřišel o všechny své lidi -takové mise byly jeho každodenním chlebem.
Bylo to monstrum jedním z obránců tohoto tábora? Nebo ho někdo poslal, aby převzalo zajatce, než je Dutch osvobodí?
Schaefer se zamračil a vrátil se ke své mule. Nebylo tu nic, co by mu mohlo pomoci; i kdyby se týdny hrabal v troskách, stejně by nic významného nenašel.
„Na takových místech nejsou žádní vítězové,“ pronesl průvodce. „Jen džungle.“
„Sklapni,“ zarazil ho Schaefer a vyšvihl se s obtížemi do sedla. Neměl náladu poslouchat dialog ze špatného filmu. Jestli si průvodce myslel, že tím na někoho učiní dojem, pak si vybral špatné zaměstnavatele.