Predátor - betonová džungle

„Myslím, že ti arogantní bastardi přestávají být obezřetní,“ řekl Schaefer. „Jistě, dostali jsme dva z nich, ale oni našich lidí zmasakrovali mnohem více. Většinu času před nimi jen utíkáme a nebojujeme. Myslím, že pokud získáme jejich pozornost, přijdou za námi dolů - bude to pro ně zábava. Mohli by nás zastřelit z lodi, ale to by bylo jako jít na jelena s bazukou - šlo by to, ale nebyla by to žádná legrace.“
„Jasně, jasně - ale jak chceš získat jejich pozornost?“ zeptal se Carr.
Schaefer ukázal na sovětskou protitankovou zbraň, kterou použil Rasche v Schaeferově domě.
„Tímhle,“ prohlásil. „Nevím, jestli to prorazí obranu jejich lodi, ale vsadím se deset ku jedné, že si toho všimnou.“
Netrvalo dlouho a jeden z vojáků se uvolnil z pout a rozvázal ostatní. Schaefer a Rasche neuvázali pouta nijak pevně, ale Philips si v helikoptéře nepřestával třít zápěstí.
Dostal vysílačkou zprávu o tom, jak si detektiv Rasche probil cestu ze zajetí a jak odjel s arsenálem těžkých zbraní. Člověk nemusel být génius, aby si uvědomil, co to znamená.
Schaefer a Rasche chtěli s vetřelci bojovat, i kdyby to znamenalo zatracenou válku.
Philips nemohl přijít na to, jak to mohli Schaefer a Rasche vše naplánovat, jak spolu dokázali komunikovat, když byli oba pod dohledem. Nějak se jim to prostě muselo povést. Stále si pamatoval detektiva Schaefera stojícího na střeše, jak říká: „Ježíši, Rasche, kde jsi, sakra, byl?“
Schaefer Rascheho očekával, věděl, co se děje a on, Philips, velké zvíře ve výzvědných službách, byl zcela mimo.
A pak tu byla ta maska - agenti, kteří Rascheho zajali a drželi, zatímco byl Philips v Latinské Americe, mu řekli, že Rasche má jednu z vetřeleckých masek.
A oni s ní nic neudělali.
Měli v rukou kus mimozemské technologie a oni nic neudělali.
Když Rasche utekl, když postarší newyorkský policista překvapil dva dokonale vycvičené federální agenty a vymlátil z nich duši, vzal ji s sebou - byla zase pryč.
Philips ani nevěděl, proč ji Rasche chtěl nebo kde ji sebral, nevěděl nic.
A ti zatracení agenti na tom byli stejně - nikdy je ani nenapadlo se Rascheho na tu zatracenou masku zeptat.
Kriste pane, pomyslel si Philips, co je to za bandu packalů.
Celá věc se vyvíjela špatně - ne, už začala špatně; teď se to ještě zhoršilo. Vlastně to bylo úplně ztracené. Neměli nic, co by mohli vetřelcům nabídnout - a ve skutečnosti to neměli ani dřív. Vetřelci si brali, co chtěli. Vzali si zpět svého mrtvého druha, a až budou chtít Schaefera, také si ho vezmou.
Ani se neobjevili na setkání. Philipsovi muži vysílali všechny možné druhy signálů, které je napadly, aby na sebe upozornili - ale podle informací dostupných Philipsovi to bylo k ničemu.
Museli vědět, co se děje. Kdyby chtěli, mohli na heliport někoho poslat.
Takže nechtěli. Nechtěli Schaefera jako dárek. Pokud ho vůbec chtěli, tak ho chtěli dostat za vlastních podmínek.
Možná o něj vůbec neměli zájem. Možná byl ten, kterého zabil, ten samý, co ho označil, a ostatní to nezajímalo...
Příliš mnoho „možná“!
Philips si konečné musel přiznat pravdu, on ani jeho experti nevěděli o myšlení vetřelců vůbec nic.
Zdálo se, že Schaeferovi chlapci s nimi mají něco společného.
A Schaefer chtěl bojovat. Domníval se, že pouhé čekání na jejich odchod je chybou. Myslel si, že chovat se k nim jako ke skupině malých bohů, je špatné.
Možná měl pravdu.
Prezident řekl, že si nemohou dovolit bojovat -ale co ten o tom věděl? Také řekl, že věří Philipsovu úsudku, a právě teď si Philips myslel, že Schaefer měl pravdu - nemohli si dovolit nebojovat.
Schaefer a Rasche byli někde tam venku v ulicích s náklaďákem těžkých zbraní a chystali se k boji. Boj bude a už se to nedá zastavit.
A Philips byl toho názoru, že pokud tomu nedokáže zabránit, pak je jeho povinností postavit se na správnou stranu.
Nebyl přesvědčen, že to dokáže; jako lze bojovat s neviditelnými vesmírnými loděmi a s monstry s energetickými děly na ramenou? Ale musí to zkusit.
Schaefer a Rasche to zkoušeli - byli tam venku a zkoušeli bojovat. A Schaefer, který vetřelcům rozuměl lépe než kdokoliv jiný, snad kromě Dutche, si nemyslel, že je to sebevražda. Nedomníval se, že přijdou o New York.
Nebo možná očekával, že zemře a že ztratí New York - ale bylo mu to jedno. Schaefer byl bláznivý bastard. Dutch byl vzpurný, ale Schaefer byl prostě šílenec.
Možná právě proto mohl porozumět vetřelcům; možná byli šílení stejným způsobem jako on. Možná byl Schaefer podobnější jim než obyčejným lidem.
Možná si ho označkovali právě proto.
Philips potřásl hlavou.
Na tom, proč si Schaefera označkovali, teď nezáleželo. Bylo jedno, proč přišli do New Yorku a nezůstali v tropech. Záleželo pouze na blížícím se posledním měření sil a Philipsovým úkolem bylo získat co největší bojovou sílu.
Nemohl zajistit celou armádu, na to nebyl čas, ale mohl toho získat dost na to, aby si ti bastardi uvědomili, že s někým bojují.
„Zapněte tu zatracenou vysílačku,“ řekl pilotovi. „Dejte mi Washington.“
Obloha na východě pomalu bledla a než si Rasche zdvihl masku před oči, všiml si, jak se několik bloků vzdálený vršek Chryslerovy budovy začíná blyštět v ranním slunci. Polovina Carrových mužů dřímala u zdi nedaleko vjezdu do garáže obklopena zbraněmi.
Schaefer klečel na chodníku vedle sovětské protitankové pušky, zatímco Rasche sledoval nebe nad Third Avenue.
„Dělej, Schaefere,“ zavrčel Carr. „Zatraceně už vystřel, pro Krista. Nechal si přeletět už půl tuctu těch bastardů - kdyby to byl baseball, byl bys už dávno vyoutovanej!“ „Kdyby to byl baseball, měl bych dávno homerun,“ odpověděl Schaefer klidně. „Chci něco, co trefím -jestli minu, tak ta raketa udělá někomu pěknou díru ve zdi.“
„A koho to zajímá?“
„Mě.“
„Pojišťovna to zatáhne. Pro Krista, už střílej.“
„Už zase letí,“ zavolal Rasche. „Tentokrát je níž a je pomalejší.“ Podal masku Schaeferovi.
Schaefer vzal masku, dal si ji před oči a usmál se. Zvedl protitankovou pušku.
„Teď ho mám, Carre,“ řekl Schaefer, když zvedl zbraň a zhluboka se nadechl. Rasche mu podržel masku, aby měl obě ruce volné ke střelbě.
„Letí přímo nad středem ulice. Přesně tam jsem je chtěl mít. Přesně...“
Stiskl spoušť a raketa vyletěla z hlavně.
„...tam!“
O zlomek sekundy později se zvuk RPG odrazil od budov po obou stranách ulice a střepiny se snesly na ulici a rachotily na asfaltu a taxících.
Rána vzbudila spící kriminálníky; ruce popadly zbraně a hlavy se zvedly.
Krátký okamžik po záblesku spatřili všichni obrys lodi vznášející se nad ulicí ve spršce modrých jisker a hořících fragmentů rakety; pak znova všem, kromě Schaefera, zmizela.
„Maximálně jim to tak poškrábalo lak,“ řekl Schaefer, „ale nic jiného jsem nečekal. Ale určitě jsme získali jejich pozornost!“ Sejmul masku a zamával na ostatní. „Dělejte, jdeme! Připravte se. Za chvíli se přijdou podívat, kdo to na ně střílel!“ „Pohněte prdelema!“ zařval Carr a podivná sbírka newyorkských výtečníků se zavrtěla, vstala a vyrazila.
Malý oddíl ochránců New Yorku vyběhl na ulici. Na chodníku potkali malý dav lidí - ranní ptáčata, nespavci z minulé noci, kteří si hleděli svého a přitáhl je zvuk exploze. Byli zvědaví, jakou novou zajímavost si pro ně město zase připravilo.
„Vyčistěte ulici!“ křikl Schaefer. „Hned!“ Pokynul Carrovým rekrutům. „Jedna půlka na jedné straně ulice a druhá půjde se mnou - dostaňte civilisty pryč, než sem dorazí vetřelci!“
„Slyšeli sté ho!“ zařval Carr a vystřelil do vzduchu krátkou dávku. „Padejte, kurva, pryč!“
Rasche vyrazil se zbytkem, ale s mnohem menším nadšením. Tenhle druh akce mohl vyhovovat jeho partnerovi, ale Kriste, on byl jen polda a nikdy nepracoval u Zvláštních jednotek. Sledoval, jak Carrovi muži nahání civilisty do dveří a postranních uliček a divil se, co tu vlastně dělá - ozbrojený útok na neviditelné chlapíky z létajících talířů v popisu práce nikdy neměl.
Najednou si uvědomil, že z celého arsenálu nemá nic a zbyla jen jeho stará pistole. Držel ji v ruce, ale nějak pochyboval, že mu k něčemu bude.
Zastavil se u dveří obchodu s kamerami mezi nápisy POUZE DNES a NEJVĚTŠÍ VÝPRODEJ VŠECH DOB! a prohlížel si oblohu - bezvýsledně; ty zatracené lodě byly neviditelné, vždyť to věděl.
Z obchodu za ním vyšel strážný. „Hej, Mácu,“ řekl zaměstnanec bezpečnostní agentury, „co se tu děje? Kdo, sakra, jste?“ „Policie,“ řekl Rasche a vytáhl z kapsy průkaz a ukázal mu odznak. „Utočí na nás příšery z vesmíru.“
„Jasně,“ řekl strážný po chvíli. „Ty velké a zelené, předpokládám?“
Rasche se k němu otočil. „Koukej, kámo, ty ses ptal,“ řekl. „Tohle je skutečné, jasný? Jsi ve zkurvené válečné zóně.“
Strážný na něj jen zíral.
„Zmiz odsud,“ pokračoval Rasche. „Věř mi nebo ne, za chvíli tu bude vzduchem létat olovo a to bys tu asi nechtěl být.“
„Ježíši,“ řekl strážný. „Vy to myslíte vážně? A zrovna, když je velký výprodej?“
Otočil se, vběhl do krámu a zamkl za sebou dveře - skleněné dveře.
V tom případě bude ve velkém bezpečí, až se začne střílet, pomyslel si Rasche.
Ale stále to bylo pravděpodobně lepší než zůstat tady venku. Jako Rasche.
Po tomhle nikdy netoužil. Schaefer měl své vlastní důvody, proč byl u bezpečnosti, a možná se dokonce na takové velké apokalyptické setkání těšil, ale Rasche chtěl jen klidné místo někde, kde mohl být prospěšný. Pohlédl na jednoho z Carrových mužů mávajícího kolem sebe nějakým samopalem a uvědomil si, že to mrazení, které cítí, není způsobené chladným větrem ze západu.
Byl to strach.
Měl ženu a děti. Chtěl se dožít penze, najít si dům někde na severu, usadit se a sledovat, jak děti vyrůstají, poslouchat jejich smích...
Nechtěl zemřít a teď to vypadalo, že k tomu není daleko. Jednoho z těch vesmírných predátorů zabil v Carrově skrýši, ale ten byl sám a podařilo se mu ho překvapit. Byl také trochu lépe vyzbrojen; teď pochyboval, že proti tomu, co vyleze z lodi, na kterou Schaefer právě vystřelil, bude mít podobné štěstí.
K čertu, kdyby chtěli, mohli by ti vetřelci pravděpodobně vyčistit celý střed města, aniž by se jim zahřály hlavně. Pokud nastane skutečný boj, bude to jen proto, že si to mimozemšťané budou přát.
Rasche začal vážně přemýšlet, proč tu ještě je a proč se ještě neotočil a neutíká si zachránit život, když zaslechl sirény.
„A sakra,“ zaklel.
Někdo musel zavolat na policii a říct jim o výbuchu a šílencích se zbraněmi. Možná něco zahlédl hlídkový vůz. Ať už byl důvod jakýkoliv, policisté se blížili.
A Rasche si nějak nedokázal představit, že by se nějak chtěli připojit k jejich válce proti mimozemšťanům.