Hrabě

přestal číst své dopisy a vytřeštil oči na Olgu. „Slečno, vám není dobře,“ vykřikl se skutečným zděšením.
Olga vstala jako bezduchá a tiskla si ruce ke spánkům. „Jen - hlava, pane hrabě,“ vydechla. „Jděte si lehnout, slečno, hned si jděte leh¬nout,“ křikl hrabě příkře a znepokojeně. Olga se mechanicky poklonila a pomalu odcházela. Hrabě tázavě se ohlédl na svou choť; ta po¬krčila rameny a řekla ostře: „Oswald, gerade sitzen!“ Pan Kennedy kouřil a díval se do stropu. Bylo rozladěné ticho.
Hraběnka šila svírajíc rty. Po chvíli zazvo¬nila, objevila se Paulina. „Paulino, kam šla slečna?“ ptala se půl ústy.
„Do svého pokoje, hraběcí milosti,“ odpově¬dělo děvče; „zamkla se tam:“
„Dejte zapřahat.“
Na písku nádvoří zašuměla kola kočáru, kočí vyvedl koně a zapínal řemení.
„Papa, soll ich reiten ?“ osmělil se Osvald. „Ja,“ kývl hrabě, hledě ztrnule nikam. Hra¬běnka vrhla na něho pohled zkoumavý a nepřá¬telský. „Wirst du mitfahren?“ ptala se.
„Nein,“ řekl nepřítomně.