Když se Vojtěch probudil,

byl bílý den; užasl, že leží v posteli polooblečen, rozpomněl se trochu a hledal Karla. Karel ležel na pohovce a spal; měl tváře povadlé, až k bolesti unavené, a vy¬padal stár. Tu Vojtěch tichounce, aby ho nepro¬budil, hledal, co to včera psal. Našel dopis v za¬vřené obálce, i roztrhl obálku a četl:

„Pane ministře,
pro chorobu vzdávám se svého úřadu a žádám o propuštění bez pense...
N. N., bývalý rada.“

Vojtěch zavrtěl hlavou a hledal dále. V koši na papír bylo několik zmačkaných, přeškrtaných a roztrhaných archů, i rozbalil je a četl:

„Vážený pane!
Srovnejte, prosím, akt, . který mně byl včera odňat, s přílohou B3 ve svazku M-XXIII. s diktátem ministra tamtéž, a s kopií dopisu ze 17.IX. tamtéž, aby se zjistilo, že chybné rozhodnutí se nestalo mou vinou, nýbrž že jsem dostal špatný materiál z protokolu. Na¬hlédněte sám přes své mládí, že ministr mne neprávem“

Zde byl dopis přetržen s patrnou zuřivostí a smačkán. Další arch měl podle všeho nésti za¬čátek nějakého pojednání; stálo tam pouze:

„Chceš-li se státi filosofem, musíš“