Zápal hnevu pominul, zbyla jen vycítavá tesknota Tedy tak je to... Johanko, Johanko, cím jsem si tohle od vás zaslouzil !
Kus po kuse odnosil své veci do svého pokoje a rozlozil je po stole; byla to dukladná výstava vseho mozného. Co bylo Johancino, naházel v kuchyni zpátky do skríne; chtel to dokonce pekne srovnat, ale po jakýchsi pokusech od toho bezradne utekl, nechávaje skrín otevrenu jako po vyloupení. A pak se zacal bát, ze se Johanka vrátí a ze na nem bude, aby s ní vázne promluvil... Osklivilo se mu to tak, ze se pocal honem strojit. Zítra jí povím co proto, rekl si; dnes jí stací, najde-li, ze jsem na vsechno prisel. - Vzal si jednu z nových kosil; byla tuhá jako z papíru a zivou mocí nemohl dosáhnouti toho, aby zapial límecek. A Johanka se vrátí kazdým okamzikem.